Jsem obyčejná ženská, co vystudovala přírodovědný obor zaměřený na chov zvířat, ale prošla jsem si od studií až dodnes oblastmi obchodu a služeb, personalistiky a financemi. Zakotvila jsem v kanceláři jako obyčejná kancelářská krysa mimo vystudovaný obor, kde se cítím lépe než jako bývalý manažer, co pořád jednal každý den s několika lidmi a vyjednával tvrdé podmínky pro druhé, aby jednomu udělal radost a jinému znepřijemnil den či život. Bralo mi to energii a nebyla jsem šťastná, nabíjely mě jen mé kočky. Poté mi přišel do života ze dne na den pes, malý „vořech“ a změnil mi tak trochu život, začala jsem kvůli němu šít (kvůli ní, je to fenka :-)), protože lítala všude do křoví se všemi psy v parku a hezké, padnoucí oblečky jsou drahé. Představa, že koupím obleček za tisícovku, co stejně přesně nesedí mému psovi pořádně a ještě vydrží pár dní, mě děsila. Tak jsem sedla ke stroji a zkoušela ušít něco sama …. nejprve jednoduchý zimní kabátek z fleecu na zimu do bláta, až jsem se hecla a ušila zateplené kabátky s umělým beránkem zevnitř a z venku z měkoučkého fleecu a našitými reflexními prvky do tmy. Chytlo mě to tak, že jsem začala šít i další věci a nejen pro svá zvířata, ale i pro psy bezdomovců třeba ze starých svetrů a dek.
Ke zvířecím věcem se přidalo oblečení, tašky, batohy, interiérové dekorativní i funkční doplňky. Učím se na chybách na pro sebe šitých věcech (i pro manžela a jeho dceru, oni ty chyby nevidí, naštěstí), procházím si postupně různými placenými šicími kurzy a těším se z toho, když udělám někomu radost svým koníčkem. A mám taky štěstí na kamarádku, která je kočkařka a šije jako ďas, ta mě k šití vlastně inspirovala.
Doma s manželem máme 4 kočičky, několika dalším jsem našla po dočasné péči krásné domovy a máme také 2 psy (oba adoptovaní ze špatných podmínek), z toho je jeden těžce nemocný, původní majitelé ho nechali kvůli nákladné léčbě na veterině k utracení už jako 9ti měsíční štěně – amstaff. Je to s ním náročné (silný epileptik, co trpěl separační úzkostí a o samotě likvidoval byt), ale nevzdali jsme to 🙂 Ten pohled psích očí zahojí každou rozzlobenou duši.
Jelikož toho máme doma už tak dost na finance a starání se, nedokážu finančne podpořit různé zvířecí spolky tolik, kolik bych chtěla. Pravidelně sice přispíváme na spolky, co žijí z darů dobrovolníků a starají se o nemocná či opuštěná zvířata, na která jejich původní majitelé „zapomněli“, ale těch opuštěných zvířat je tolik, že to prostě nestačí a nikdy nebude stačit. Veškerý výtěžek z mého šití je tak použit na jejich podporu, aby mohli uhradit veterinu a základní věci jako krmivo a písek do kočičích záchůdků. Nezdá se to, ale spolky řeší i takový základ, jako je třeba koupě čistících prostředků, rukavic apod., prostě každá koruna se hodí, hlavně v dnešní nelehké době.
Moc Vám tedy děkuji, že mi pomáháte pomáhat.
